Den 2.
Od sedmi ráno byla na hostelu snídaně zdarma (v ceně pobytu). Konečně něco pro mě. Byl jsem sice domluvený s jednou Turkou ze včerejších Twin Peaks (jmenovala se Tuba), že se sejdeme na snídani až v 9 a probereme plány na společný den. Měl jsem ale megahlad a snídani zdarma zvládnu i 2x denně, tak jsem stál frontu na otevíračku. Zkusil jsem burákový máslo a nic moc. Na druhou stranu, když jsem šel na druhou snídani v 9 a zkusil jsem ho znovu, chutnalo mi už víc. Dovedu si představit, že bych si na to zvykl. Amíci ho docela milujou.
Tuba ani na moji druhou snídani nepřišla, tak jsem v 10 vyrazil sám na free prohlídku města – večer jsme totiž udělali s Tubou nástřel, že na tu prohlídku půjdeme. Tuba ale ani sem nepřišla. Možná proto, že ve 12 začínala druhá prohlídka, na kterou jsme zvažovali že půjdeme, zaměřená na historii gayů v SF, ghet, boje za práva, hippies, zkráta o tom, proč je SF takové jaké je. Velice doporučuji každýmu, kdo by se do SF jel podívat, jít obzvláště na tuhle prohlídku. Ta první, začínající v 10 mě moc nebavila (a nebyla tam Tuba), tak jsem z ní odešel dřív, abych stihl tu ve 12, což jak už jsem zmínil, stálo za to. A to i přesto, že ani sem Tuba nepřišla.
Prohlídky dělá SF Wild Tours - banda mladých lidí, kteří se rozhodli, že místo klasického komerečního turismu ukáže návštěvníkům duši San Francisca.
Po prohlídce jsme zůstali na jídle s lokálama. Poté jsem šel rovnou na schůzku do vegetarianské restaurace s couchsurferem, který mi nabídl byt, ve kterým jsem měl v plánu tak noc dvě zůstat. Než jsem tam došel, bloudil jsem si po San Franciscu.
Bloudění, jak zjišťuji, je moje oblíbená forma dopravy. Pěkně se u toho projdu a vždycky se u toho stane něco, co jakoby se mělo stát. A pokud se nestane, odcházím s pocitem, že jsem měl udělat tamto, promluvit s tamtím atd. Stačí nepropadnout panice z nejistoty toho co bude a začít si užívat to co je.
A tak jak jsem si tak bloudil cestou do restaurace, rozhodl jsem se vylézt na největší kopec co jsem viděl, protože se mi chtělo. Nahoře byl parčík, kam chodili páni s pejskama. Když jsem došel nahoru, uviděl jsem tam stát jednoho pána. Tak zvláštně na mě koukal...no...ještě nejsem moc otrkanej, tak jsem si sedl zády k němu, začal upravovat mp3, kontrolovat navigaci, která funguje na 50%...a pak když jsem se na něj podíval, tak se na mě zase podíval...
Věděl jsem, že kdybych odešel, tak by mi vrtalo hlavou, co by mi řekl...tak jsem si s ním šel promluvit - zeptat se na cestu. A už to začalo - odkud jsi, kdys přijel, co máš v plánu, támhle je Golden Gate Bridge v dáli, pojď tady se mnou, odtud je pěkný výhled, za posledních 24 let, co jsem v San Franciscu sem chodím každý večer....
To mě zaujalo.
Potvrdil, že do toho parku chodí i v dešti...prostě že nevynechal jediný den za 24 let. Když jsem se ho zeptal, co tam dělá...tak řekl, že balí kluky.
To mě znejistělo. Když mi řekl, že jak mě viděl, okamžitě jsem ho okouzlil...šahal jsem po zpátečce. V tu chvíli jsem ale nebyl v autě, takže jsme pokračovali dál.
Prý už dlouho neviděl někoho tak pěknýho jako jsem já. Vysvětlil jsem mu, že se nechystám s ním mít styk. Ani neodmlouval a začal mi vyprávět o jeho životě. Do toho jsme potkávali pány s pejskama, kteří po mě pokukovali (a můj průvodce to vždycky okomentoval - "vidíš, tomu se taky líbíš"), a tak mi začalo docházet co tady ti páni s pejskama vlastně dělají...
Průvodce mi moji teorii potvrzoval. Říkal, že když se setmí (stmívalo se), tak se v tom parku dějou věci (i když už to není co to bývalo).
No, na čase se rozloučit. Průvodce byl v podstatě hodnej, snažil se mě zbalit slušně. Přesto, jakmile mi ukázal kam mám jít, opustil jsem ho. Jsem stále panna. Ani lízátko nebylo. Ale pokud má někdo chuť, v San Franciscu, v parku Buena Vista...každý den před setměním tam na vrcholu čeká jeden pán.
Já se zatím seznámil s mým hostem (s tím co mě má ubytovat. "host" je anglicky ten co hostí, pohostí...ne ten co se vtírá).
Je to spisovatel, narozený v New Yorku, do kterého se nastěhovali jeho čeští prarodiče. Sem tam jezdí do česka, takže se učil česky, což bylo zdrojem spousty srandy. Zároveň jsem mu i věřil, že s ním nebudu muset spát v jedný posteli.
Docela jsme se zakecali, po jídle (smoothie v mém případě, docela to tu frčí) mě vzal po městě, do nejrůznějších ulic, kam bych nikdy sám od sebe jako turista nešel. Všechny ale stály za to, spousta z nich měla příběh, který jsem se dozvěděl díky tomu, že jsem bydlel u člověka, co už tam žije přes 20 let. Vřele doporučuji seznámit se s lokálem, Couchsurfing je docela dobrá volba, i když, jak sám říkal – díky tomu, že SF je hodně turistické, tak mu deně píšou lidi, jestli u něj můžou bydlet, takže asi štěstí, že jsem čech, jinak bych zůstal v hostelu.
Pan spisovatel měl vystudovanou psychologii a biologii, takže moudrostí měl na rozdávání, k tomu dost dobrej styl humoru..no příjemě se s ním trávil čas. Přesto jsme první noc kecali asi jen 5 hodin, protože jsem byl unavený. Nabídl mi samostatný pokoj s velkou postelí, kde jsem usnul, se všemi věcmi ještě na hostelu.
Byl to dobrý den, poznal jsem spoustu lidí, viděl spoustu míst - a žádný z nich nebylo to co láká turisty. Skoro jsem si říkal, že v minulým životě jsem musel být nějakej hipík, co si tady v míru žil, protože mi to město rychle přirosto k srdci.
Den 3
Nějaký fotečky - přesto spíš fotím do mozku než do mobilu, takže jich moc nemám
Tuba ani na moji druhou snídani nepřišla, tak jsem v 10 vyrazil sám na free prohlídku města – večer jsme totiž udělali s Tubou nástřel, že na tu prohlídku půjdeme. Tuba ale ani sem nepřišla. Možná proto, že ve 12 začínala druhá prohlídka, na kterou jsme zvažovali že půjdeme, zaměřená na historii gayů v SF, ghet, boje za práva, hippies, zkráta o tom, proč je SF takové jaké je. Velice doporučuji každýmu, kdo by se do SF jel podívat, jít obzvláště na tuhle prohlídku. Ta první, začínající v 10 mě moc nebavila (a nebyla tam Tuba), tak jsem z ní odešel dřív, abych stihl tu ve 12, což jak už jsem zmínil, stálo za to. A to i přesto, že ani sem Tuba nepřišla.
Prohlídky dělá SF Wild Tours - banda mladých lidí, kteří se rozhodli, že místo klasického komerečního turismu ukáže návštěvníkům duši San Francisca.
Po prohlídce jsme zůstali na jídle s lokálama. Poté jsem šel rovnou na schůzku do vegetarianské restaurace s couchsurferem, který mi nabídl byt, ve kterým jsem měl v plánu tak noc dvě zůstat. Než jsem tam došel, bloudil jsem si po San Franciscu.
Bloudění, jak zjišťuji, je moje oblíbená forma dopravy. Pěkně se u toho projdu a vždycky se u toho stane něco, co jakoby se mělo stát. A pokud se nestane, odcházím s pocitem, že jsem měl udělat tamto, promluvit s tamtím atd. Stačí nepropadnout panice z nejistoty toho co bude a začít si užívat to co je.
A tak jak jsem si tak bloudil cestou do restaurace, rozhodl jsem se vylézt na největší kopec co jsem viděl, protože se mi chtělo. Nahoře byl parčík, kam chodili páni s pejskama. Když jsem došel nahoru, uviděl jsem tam stát jednoho pána. Tak zvláštně na mě koukal...no...ještě nejsem moc otrkanej, tak jsem si sedl zády k němu, začal upravovat mp3, kontrolovat navigaci, která funguje na 50%...a pak když jsem se na něj podíval, tak se na mě zase podíval...
Věděl jsem, že kdybych odešel, tak by mi vrtalo hlavou, co by mi řekl...tak jsem si s ním šel promluvit - zeptat se na cestu. A už to začalo - odkud jsi, kdys přijel, co máš v plánu, támhle je Golden Gate Bridge v dáli, pojď tady se mnou, odtud je pěkný výhled, za posledních 24 let, co jsem v San Franciscu sem chodím každý večer....
To mě zaujalo.
Potvrdil, že do toho parku chodí i v dešti...prostě že nevynechal jediný den za 24 let. Když jsem se ho zeptal, co tam dělá...tak řekl, že balí kluky.
To mě znejistělo. Když mi řekl, že jak mě viděl, okamžitě jsem ho okouzlil...šahal jsem po zpátečce. V tu chvíli jsem ale nebyl v autě, takže jsme pokračovali dál.
Prý už dlouho neviděl někoho tak pěknýho jako jsem já. Vysvětlil jsem mu, že se nechystám s ním mít styk. Ani neodmlouval a začal mi vyprávět o jeho životě. Do toho jsme potkávali pány s pejskama, kteří po mě pokukovali (a můj průvodce to vždycky okomentoval - "vidíš, tomu se taky líbíš"), a tak mi začalo docházet co tady ti páni s pejskama vlastně dělají...
Průvodce mi moji teorii potvrzoval. Říkal, že když se setmí (stmívalo se), tak se v tom parku dějou věci (i když už to není co to bývalo).
No, na čase se rozloučit. Průvodce byl v podstatě hodnej, snažil se mě zbalit slušně. Přesto, jakmile mi ukázal kam mám jít, opustil jsem ho. Jsem stále panna. Ani lízátko nebylo. Ale pokud má někdo chuť, v San Franciscu, v parku Buena Vista...každý den před setměním tam na vrcholu čeká jeden pán.
Já se zatím seznámil s mým hostem (s tím co mě má ubytovat. "host" je anglicky ten co hostí, pohostí...ne ten co se vtírá).
Je to spisovatel, narozený v New Yorku, do kterého se nastěhovali jeho čeští prarodiče. Sem tam jezdí do česka, takže se učil česky, což bylo zdrojem spousty srandy. Zároveň jsem mu i věřil, že s ním nebudu muset spát v jedný posteli.
Docela jsme se zakecali, po jídle (smoothie v mém případě, docela to tu frčí) mě vzal po městě, do nejrůznějších ulic, kam bych nikdy sám od sebe jako turista nešel. Všechny ale stály za to, spousta z nich měla příběh, který jsem se dozvěděl díky tomu, že jsem bydlel u člověka, co už tam žije přes 20 let. Vřele doporučuji seznámit se s lokálem, Couchsurfing je docela dobrá volba, i když, jak sám říkal – díky tomu, že SF je hodně turistické, tak mu deně píšou lidi, jestli u něj můžou bydlet, takže asi štěstí, že jsem čech, jinak bych zůstal v hostelu.
Pan spisovatel měl vystudovanou psychologii a biologii, takže moudrostí měl na rozdávání, k tomu dost dobrej styl humoru..no příjemě se s ním trávil čas. Přesto jsme první noc kecali asi jen 5 hodin, protože jsem byl unavený. Nabídl mi samostatný pokoj s velkou postelí, kde jsem usnul, se všemi věcmi ještě na hostelu.
Byl to dobrý den, poznal jsem spoustu lidí, viděl spoustu míst - a žádný z nich nebylo to co láká turisty. Skoro jsem si říkal, že v minulým životě jsem musel být nějakej hipík, co si tady v míru žil, protože mi to město rychle přirosto k srdci.
Den 3
Nějaký fotečky - přesto spíš fotím do mozku než do mobilu, takže jich moc nemám