Den 8 - Jiná kultura, jiný život
Loma Linda je velice zajímavý město. A to i přes to, že se tu nedá dělat NIC! Jen – chodit do kostela, číst bibli, chodit do školy nebo do práce a chodit do sportovního centra, který je brutální a studenti ho mají zadarmo (nebo ti, kteřím studenti půjčí kartičku, jako třeba já)...To je asi tak všechno, co tady místní lokálové dělají. Žádná hospoda, bar, nic. Možná proto patří Loma Linda do již zmiňované Modré zóny (průměrná délka života zde je o 10 let větší než jinde).
Loma Linda je město Adventistů sedmého dne, což je odnož křesťanství – říkají, že podle původní bible je Sobota dnem odpočinku, chození do kostela atd. Na neděli (tak jak to známe mi) to prý přesunuli až lidi. Bible prý káže i to(a teď necituji moje názory, ale to, jak mi to stručně vysvětlili), že lidé mají jíst plody stromů. Po velké potopě nebylo co jíst, proto lidi začali jíst zvířata. Každopádně, teď když je velká potopa už chvilku pryč, můžeme zase jíst plody stromů - proto jsou adventisté většinou vegetariáni (už to není co to bývalo, západní životní styl je pomalu stahuje). A díky tomu se dožávají epických věků. Všem je tady 90. Mrkněte na fotku níž – moje spolupracovnice je na ní se svojí babičkou, která slaví 91 let!!! Ještě prý řídí, chodí na dlouhé procházky a je zdravá! To překvapilo mě a řekl bych že to překvapí většinu lidí co si to přečtou.
Proč počítáme s tím, že se takového věku lidi nedožijou a když už dožijou, tak jen pomocí chemie či jiných vymožeností a pravděpodobně si místo žití s věkem jen prodlužují své utrpení?
Babička je prý celoživotní vegankou.
Každopádně, většina lidí jsou tu adventisté. Když někam přijdu, první otázku co dostávám je – taky jsi adventista? Když řeknu že ne, vždycky se trochu ochladí.
Stejně tak je adventistka i Alex (spolustážistka z Flipín) a její rodina, včetně mamky (Joeseline –Joe). I možná proto, že já adventista nejsem, nenabídla mi nakonec Joe (mamka Alex) ubytování u nich doma. Docela mi ale pomohla.
Před zařizováním bydlení jsem šel do CHIPu. Měl jsem schůzku se šéfem (Stephan). Shodou okolností je to adventista – ještě že, díky tomu jsem vlastně tady. Byli jsme domluvení jen na tom, že na to, co tady budu vlastně dělat, se domluvíme jakmile přijedu. A tak jsme se ráno sešli a úspěšně jsme se domluvili, Já se teď učím to, co učí CHIP lidi a k tomu jím pomáhám s marketingem.
Stephan mi později řekl, (když jsme si vyjeli na výlet v jeho autíčku) že mě nechal přijet, protože věřil, že mi to může pomoct. Neočekává, že já můžu nějak výrazně pomoct firmě. Taky řekl, že nějakou práci mi dává jen proto, abych se nenudil. Myšlení adventistů.
Dobrosrdečnost adventistů se mi ukázala i v podání Joe, která mě sice nechtěla u sebe v domě, ale začala mi shánět bydlení. Napřed jsem měl bydlet v mini vesnici, kde bydlelijejí rodiče (89 let, nejsou ale tak zdraví – nebyli adventisti, přijeli z Filipín před deseti lety. Joe je ale Adventizovala). Měli tam i nějakýho známýho a u něj sem měl bydlet. Byla to osada pro sociálně slabé. Přesto že to byl darovaný kůň, dost jsem mu hleděl na zuby a moc jsem tam bydlet nechtěl. Přesto to vypadalo, že se tam ráno nastěhuju.
Jak jsem trávil odpoledne s Joe, nemohla pochopit, že nejsem Adventista. Slíbila mi, že mi půjči bibli a že s ní můžu jít v sobotu do kostela. Je moc hodná (to je ale je v tom špetka ironie - do kostela se mi zrovna nechtělo, nejsem zrovna zvyklý na to tam chodit). Hodila mě na hotel a šel jsem usnout.
Než se mi to povedlo, přišla mi zpráva od Joe, že u známého je cosi rozbité, tak odpojili vodu a elektriku, takže ze stěhování do sociální vesnice sešlo a já usínal s tím, že se snad budu muset snažit najít si bydlení sám. Hrůza.
Další den.
Loma Linda je město Adventistů sedmého dne, což je odnož křesťanství – říkají, že podle původní bible je Sobota dnem odpočinku, chození do kostela atd. Na neděli (tak jak to známe mi) to prý přesunuli až lidi. Bible prý káže i to(a teď necituji moje názory, ale to, jak mi to stručně vysvětlili), že lidé mají jíst plody stromů. Po velké potopě nebylo co jíst, proto lidi začali jíst zvířata. Každopádně, teď když je velká potopa už chvilku pryč, můžeme zase jíst plody stromů - proto jsou adventisté většinou vegetariáni (už to není co to bývalo, západní životní styl je pomalu stahuje). A díky tomu se dožávají epických věků. Všem je tady 90. Mrkněte na fotku níž – moje spolupracovnice je na ní se svojí babičkou, která slaví 91 let!!! Ještě prý řídí, chodí na dlouhé procházky a je zdravá! To překvapilo mě a řekl bych že to překvapí většinu lidí co si to přečtou.
Proč počítáme s tím, že se takového věku lidi nedožijou a když už dožijou, tak jen pomocí chemie či jiných vymožeností a pravděpodobně si místo žití s věkem jen prodlužují své utrpení?
Babička je prý celoživotní vegankou.
Každopádně, většina lidí jsou tu adventisté. Když někam přijdu, první otázku co dostávám je – taky jsi adventista? Když řeknu že ne, vždycky se trochu ochladí.
Stejně tak je adventistka i Alex (spolustážistka z Flipín) a její rodina, včetně mamky (Joeseline –Joe). I možná proto, že já adventista nejsem, nenabídla mi nakonec Joe (mamka Alex) ubytování u nich doma. Docela mi ale pomohla.
Před zařizováním bydlení jsem šel do CHIPu. Měl jsem schůzku se šéfem (Stephan). Shodou okolností je to adventista – ještě že, díky tomu jsem vlastně tady. Byli jsme domluvení jen na tom, že na to, co tady budu vlastně dělat, se domluvíme jakmile přijedu. A tak jsme se ráno sešli a úspěšně jsme se domluvili, Já se teď učím to, co učí CHIP lidi a k tomu jím pomáhám s marketingem.
Stephan mi později řekl, (když jsme si vyjeli na výlet v jeho autíčku) že mě nechal přijet, protože věřil, že mi to může pomoct. Neočekává, že já můžu nějak výrazně pomoct firmě. Taky řekl, že nějakou práci mi dává jen proto, abych se nenudil. Myšlení adventistů.
Dobrosrdečnost adventistů se mi ukázala i v podání Joe, která mě sice nechtěla u sebe v domě, ale začala mi shánět bydlení. Napřed jsem měl bydlet v mini vesnici, kde bydlelijejí rodiče (89 let, nejsou ale tak zdraví – nebyli adventisti, přijeli z Filipín před deseti lety. Joe je ale Adventizovala). Měli tam i nějakýho známýho a u něj sem měl bydlet. Byla to osada pro sociálně slabé. Přesto že to byl darovaný kůň, dost jsem mu hleděl na zuby a moc jsem tam bydlet nechtěl. Přesto to vypadalo, že se tam ráno nastěhuju.
Jak jsem trávil odpoledne s Joe, nemohla pochopit, že nejsem Adventista. Slíbila mi, že mi půjči bibli a že s ní můžu jít v sobotu do kostela. Je moc hodná (to je ale je v tom špetka ironie - do kostela se mi zrovna nechtělo, nejsem zrovna zvyklý na to tam chodit). Hodila mě na hotel a šel jsem usnout.
Než se mi to povedlo, přišla mi zpráva od Joe, že u známého je cosi rozbité, tak odpojili vodu a elektriku, takže ze stěhování do sociální vesnice sešlo a já usínal s tím, že se snad budu muset snažit najít si bydlení sám. Hrůza.
Další den.