Den 12
Dneska byl můj velký den – je sobota, adventisti jdou do kostela a já s nimi. Nevěděl jsem co od toho čekat a byl jsem docela zvědavý na americký styl. Ten český mě dost nebaví, to musím uznat, a podobná očekávání jsem měl i od kostela amerického, takže jsem se zrovna netěšil.
Neměl jsem ani vhodné oblečení – přijel jsem s dvouma kraťasema, třema trikama a jednou nespolečenskou košilí, kterou jsem si teď alespň vyžehlil. Kostel začínal v 10, bylo čtvrt na jedenáct a vycházeli jsme s Dejnou z domu.
„Nebereš si věci na pláž? Převlečení? Jidlo? Nic?“ zeptala se Dejna.
„Ne, vrátím se pro to po kostele“
„Ivan psal, že tě nabere 10:30 před kostelem a že jedete na pláž, vem si věci rovnou sebou, vypadá to, že v kostele budeš pár minut.“
...
To mi bylo ale překvapení.
A tak jsem dojel do kostela s žabkama v baťohu a měl jsem 5 minut, abych se podíval dovnitř. Ani to nebyl kostel, spíš vyzdobená přednášková síň v univerzitní budově. Kupodivu ale byla ve vzduchu velice pozitivní atmosféra. Zrovna dohrála skupina, ke které všichni mohutně zpívali (tipl bych si, že tam bylo tak 300 lidí). Paní, co zrovna mluvila do mikrofonu řekla něco, čemu se celý sál smál. Nerozuměl jsem, ale i přesto to bylo docela dobrých prvních 15 sekund v kostele. Potom chvilku něco říkala, já u toho psal smsku. Když jsem začal dávat pozor, dostali jsme se do fáze:
„Ok, už jste mě poslouchali dost dlouho. Proto se teď všichni prosím zvedněte, protáhněte se a najděte někoho, koho jste ještě nikdy neviděli. Seznamte se a povězte si, proč milujete Krista.“
Na to jsem začal couvat, protože jsem se nechtěl pustit do konverzace, na kterou jsem neměl čas. Odešel jsem z kostela, ale za těch pět minut, co jsem tam byl jsem si stihl potřást rukou s 5ti lidma při nejrůznějších příležitostech. Byla tam vážně pěkná atmosféra a na příští kostel se docela těším.
Jsem zvědavej, co se stane, až řeknu: „Sorry, ale já ještě Krista nemiluju. Ani nejsem adventista“.
...
No. A tak jsme jeli na pláž.
Tentokrát s námi jel Rendy (číňan) a Aurbry (Japonka mixlá s Holanďanem) – ti dva spolu chodí - bohužel. K tomu Ivan a Niky, Tree a já.
Než jsme šli na pláž, navštívili jsme muzeum tisku. Bylo to zajmavé – prvních 20 minut. Zbývající hodinu a půl už ne, ale Niky je umělkyně, o tisku se učili ve škole a je do toho docela fanatička, tak jsem tam s ní až moc dlouho chodili a říkali – Jůůů. Téééda...
Pak jsme si dali oběd v Thajské restauraci. Niki - kráska z Thajska si obědnala polívku z kravské krve s nudlema. Nikdo u stolu neochutnal. Ani po té, co Niki poprosila kuchaře, jestli by jí tam nepřidal trochu krve...Mě zachránila Aubry, která mi dělala svědomí a dohlížela na to, abych byl vegan - to znamená, že mi museli oddělat spoustu ingrediencí a moc jich nepřidali. Moje jídlo byla fakt mňamka. I Aubry měla veganské jídlo, přesto že veganka není. Její jídlo byla větší mňamka a víc než polovinu ho nechala, což mě samozřejmě potěšilo.
Na pláži bylo překvapivě příjemě chladno tak 20-25 stupňů. Voda byla studená kvůli mořským proudům, tak se tam nikdo nehrnul. Byl to příjemnej den, přesto nic, co by stálo za rozepisování se. A tak jsme se skrze západ slunce, společnou večeři a další film dostali ke konci tohodle dne. Další den.
Neměl jsem ani vhodné oblečení – přijel jsem s dvouma kraťasema, třema trikama a jednou nespolečenskou košilí, kterou jsem si teď alespň vyžehlil. Kostel začínal v 10, bylo čtvrt na jedenáct a vycházeli jsme s Dejnou z domu.
„Nebereš si věci na pláž? Převlečení? Jidlo? Nic?“ zeptala se Dejna.
„Ne, vrátím se pro to po kostele“
„Ivan psal, že tě nabere 10:30 před kostelem a že jedete na pláž, vem si věci rovnou sebou, vypadá to, že v kostele budeš pár minut.“
...
To mi bylo ale překvapení.
A tak jsem dojel do kostela s žabkama v baťohu a měl jsem 5 minut, abych se podíval dovnitř. Ani to nebyl kostel, spíš vyzdobená přednášková síň v univerzitní budově. Kupodivu ale byla ve vzduchu velice pozitivní atmosféra. Zrovna dohrála skupina, ke které všichni mohutně zpívali (tipl bych si, že tam bylo tak 300 lidí). Paní, co zrovna mluvila do mikrofonu řekla něco, čemu se celý sál smál. Nerozuměl jsem, ale i přesto to bylo docela dobrých prvních 15 sekund v kostele. Potom chvilku něco říkala, já u toho psal smsku. Když jsem začal dávat pozor, dostali jsme se do fáze:
„Ok, už jste mě poslouchali dost dlouho. Proto se teď všichni prosím zvedněte, protáhněte se a najděte někoho, koho jste ještě nikdy neviděli. Seznamte se a povězte si, proč milujete Krista.“
Na to jsem začal couvat, protože jsem se nechtěl pustit do konverzace, na kterou jsem neměl čas. Odešel jsem z kostela, ale za těch pět minut, co jsem tam byl jsem si stihl potřást rukou s 5ti lidma při nejrůznějších příležitostech. Byla tam vážně pěkná atmosféra a na příští kostel se docela těším.
Jsem zvědavej, co se stane, až řeknu: „Sorry, ale já ještě Krista nemiluju. Ani nejsem adventista“.
...
No. A tak jsme jeli na pláž.
Tentokrát s námi jel Rendy (číňan) a Aurbry (Japonka mixlá s Holanďanem) – ti dva spolu chodí - bohužel. K tomu Ivan a Niky, Tree a já.
Než jsme šli na pláž, navštívili jsme muzeum tisku. Bylo to zajmavé – prvních 20 minut. Zbývající hodinu a půl už ne, ale Niky je umělkyně, o tisku se učili ve škole a je do toho docela fanatička, tak jsem tam s ní až moc dlouho chodili a říkali – Jůůů. Téééda...
Pak jsme si dali oběd v Thajské restauraci. Niki - kráska z Thajska si obědnala polívku z kravské krve s nudlema. Nikdo u stolu neochutnal. Ani po té, co Niki poprosila kuchaře, jestli by jí tam nepřidal trochu krve...Mě zachránila Aubry, která mi dělala svědomí a dohlížela na to, abych byl vegan - to znamená, že mi museli oddělat spoustu ingrediencí a moc jich nepřidali. Moje jídlo byla fakt mňamka. I Aubry měla veganské jídlo, přesto že veganka není. Její jídlo byla větší mňamka a víc než polovinu ho nechala, což mě samozřejmě potěšilo.
Na pláži bylo překvapivě příjemě chladno tak 20-25 stupňů. Voda byla studená kvůli mořským proudům, tak se tam nikdo nehrnul. Byl to příjemnej den, přesto nic, co by stálo za rozepisování se. A tak jsme se skrze západ slunce, společnou večeři a další film dostali ke konci tohodle dne. Další den.