Den 1
Je pondělí, 22.září, jedna hodina ráno. Letadlo letí o půl 7, tak je načase vyrazit do Prahy. Mám za sebou jednu hodinu spánku. To bude pojeb. V dopravních prostředcích neusnu, protože tam není místo, takže to budou úžasné tři hodiny v autě, pak 2 hodiny v letadle do Amsterdamu a 10 hodin v letadle do San Francisca, do kterýho až přiletím, tak tam bude zase poledne. Alespoň budu mít 2 obědy za den. Každopádně spánek v nedohlednu. A to jsem ještě kvůli jedné podařené akci skoro nespal ani den před tím. To bude hroznej pojeb.
A taky že jo.
Po příjezdu na letiště jsem si chtěl udělat checkin na automatech, ale hlásilo mi to chyby, že prý žádný let na moje jméno tam není. No naštěstí to hlásilo i pár lidem okolo, tak jsme si všichni pěkně vystáli frontu na odbavení, která díky problémům s automaty ubývala 2x pomaleji než obvykle. Nějakou tu půlhodinku jsem se mačkal v mezinárodním davu, abych až na mě přišla řada zjistil, že u mě zrovna nebyla chyba v automatech, ale že dneska doopravdy neletím!
Po chvilce vprdelibytí z toho, že jsem zaplatil za letnku která neexistuje, jsme přišli na to, že letím - ale až o den později. Takže jsem přišel na letiště o den dřív? To jsem dobrej frajer. Ten den byla stávka pilotů, do San Francisca jsem se dostat nemohl, takže možná byla chyba v tom. Možná ale stávkovali jen proto, abych měl výmluvu pro to, že jsem mamlas.
V 6 ráno jsem se v deštivé Praze rozhodoval co teď. Buď jsem mohl jet zpátky s tátou v autě domů, dát si sváču, sednout na vlak a jet zase na letiště, nebo zůstat v Praze, kde jsem byl tak 2x v životě a doufat, že tam přes den neumřu nudou, nepromoknu a budu mít kde usnout. Nakonec mě děsila představa dalšího cestování víc, než představa samoty v Praze, tak jsem v ní zůstal. 3 hodiny jsem seděl v mekáči (na kafi), dal si šlofíka na lavičce v parku, zašel k Hrochovi, kde jsem potkal zajímavé lidi, jen tak bloumal s 15 kilama na zádech, seděl v obchodním centru a zíral....no byl to prýma den. Už jsem i seděl v jednom hostelu, přemýšlel, jestli zaplatím za pokoj (200Kč, pro deset lidí - jedu lowcost, 3 minuty od Mánese), když mi spasitel Adam potvrdil, že u něj budu moct přespat. Tak mé srdce zajásalo. Večer jsme dobře pokecali, Adam ukázal, že je ještě větši frajer, než jsem si myslel - ani se nedivím, že se s ním chtěl pan Klaus vyfotit.
No, každopádně, Praha je pěkný místo na bloumání - nakonec to vidím jako příjemný den.
Ještě že ti piloti stávkovali.
Ráno po 4 hodinách spánku, zahájil jsem Znovu Den 1
A taky že jo.
Po příjezdu na letiště jsem si chtěl udělat checkin na automatech, ale hlásilo mi to chyby, že prý žádný let na moje jméno tam není. No naštěstí to hlásilo i pár lidem okolo, tak jsme si všichni pěkně vystáli frontu na odbavení, která díky problémům s automaty ubývala 2x pomaleji než obvykle. Nějakou tu půlhodinku jsem se mačkal v mezinárodním davu, abych až na mě přišla řada zjistil, že u mě zrovna nebyla chyba v automatech, ale že dneska doopravdy neletím!
Po chvilce vprdelibytí z toho, že jsem zaplatil za letnku která neexistuje, jsme přišli na to, že letím - ale až o den později. Takže jsem přišel na letiště o den dřív? To jsem dobrej frajer. Ten den byla stávka pilotů, do San Francisca jsem se dostat nemohl, takže možná byla chyba v tom. Možná ale stávkovali jen proto, abych měl výmluvu pro to, že jsem mamlas.
V 6 ráno jsem se v deštivé Praze rozhodoval co teď. Buď jsem mohl jet zpátky s tátou v autě domů, dát si sváču, sednout na vlak a jet zase na letiště, nebo zůstat v Praze, kde jsem byl tak 2x v životě a doufat, že tam přes den neumřu nudou, nepromoknu a budu mít kde usnout. Nakonec mě děsila představa dalšího cestování víc, než představa samoty v Praze, tak jsem v ní zůstal. 3 hodiny jsem seděl v mekáči (na kafi), dal si šlofíka na lavičce v parku, zašel k Hrochovi, kde jsem potkal zajímavé lidi, jen tak bloumal s 15 kilama na zádech, seděl v obchodním centru a zíral....no byl to prýma den. Už jsem i seděl v jednom hostelu, přemýšlel, jestli zaplatím za pokoj (200Kč, pro deset lidí - jedu lowcost, 3 minuty od Mánese), když mi spasitel Adam potvrdil, že u něj budu moct přespat. Tak mé srdce zajásalo. Večer jsme dobře pokecali, Adam ukázal, že je ještě větši frajer, než jsem si myslel - ani se nedivím, že se s ním chtěl pan Klaus vyfotit.
No, každopádně, Praha je pěkný místo na bloumání - nakonec to vidím jako příjemný den.
Ještě že ti piloti stávkovali.
Ráno po 4 hodinách spánku, zahájil jsem Znovu Den 1