Den 5
Buďto jsem se z taoistických energetických cvičeních něco naučil, nebo jsem haluzák, ale po 5 hodinách spánku (a minimálně 30 kilometrách v nohách z minulého dne) jsem se uplně čerstvý probudil.
Dopoledne jsem šel plánovat zítřejší odjezd ze San Francisca do nejbližší kavárny s wifi. Pak jsem vzal kytaru a šel na Golden Gate Bridge – tohle je pravděpodobně můj poslední den v SF a tak poslední šance ho vidět.
Ve skutečnosti jsem věděl, že mě most nezajmá, tak jsem šel dál prozkoumávat Golden Gate park. Sedl jsem si kousek od basebalového hřiště, kde hráli děcka zápas, vedle se prali sumo, vedle si házeli s frisbeem, vedle cvičili psy, vedle skupina cvičila jogu, vedle si házeli s pískající šipkou ...
Tak jsem tam tak byl, hrál si, čekal až zapadne slunce, sem tam popovídal lidma co mě trefovali tím, čím si zrovna házeli... a šel na večerní procházku s Tomem.
Tou dobou už jsem se v SF cítil jako doma. Nechybělo moc a chodím s životopisem po místech, kde je naděje že mě na černo zaměstnají.
Lidi, se kterýma jsem se pustil do řeči, byli nesmírně ochotní a otevření, počasí krásný, město krásný...
Tom zase ukázal nová místa, dával mi podpásovky jako takovýhle výhled v noci... pak když jsme dojedli a dochodili, tak sme dlouho kecali na bytě v duchu všeho možného, taoismu pro pokročilé a taky tak nějak přirozenou konverzací došlo k tomu, že jsem seděl u psychologa (jak jsem psal, má vystudovanou psychologii). Ani jsem nevěděl, že jsem to potřeboval. Pěkně do hloubky jsme mě probrali a byl to dost zajímavý. Byl jsem dost zajímavý.
Poslední večer v San Franciscu jsem utl, když zbývali 3 hodiny do budíčku.
Pak už hurá do Loma Lindy - města patřící do tzv. Modré zóny - místa kde lidé žijí průměrně o deset let více než jinde. Na světě jsou tři takovýhle místa - Sardinie, Okinawa a to kde teď jsem - Loma Linda u Los Angeles. Ani jsem nevěděl, že jedu do "modré zóny". Nevěděl jsem toho spoustu.
Dopoledne jsem šel plánovat zítřejší odjezd ze San Francisca do nejbližší kavárny s wifi. Pak jsem vzal kytaru a šel na Golden Gate Bridge – tohle je pravděpodobně můj poslední den v SF a tak poslední šance ho vidět.
Ve skutečnosti jsem věděl, že mě most nezajmá, tak jsem šel dál prozkoumávat Golden Gate park. Sedl jsem si kousek od basebalového hřiště, kde hráli děcka zápas, vedle se prali sumo, vedle si házeli s frisbeem, vedle cvičili psy, vedle skupina cvičila jogu, vedle si házeli s pískající šipkou ...
Tak jsem tam tak byl, hrál si, čekal až zapadne slunce, sem tam popovídal lidma co mě trefovali tím, čím si zrovna házeli... a šel na večerní procházku s Tomem.
Tou dobou už jsem se v SF cítil jako doma. Nechybělo moc a chodím s životopisem po místech, kde je naděje že mě na černo zaměstnají.
Lidi, se kterýma jsem se pustil do řeči, byli nesmírně ochotní a otevření, počasí krásný, město krásný...
Tom zase ukázal nová místa, dával mi podpásovky jako takovýhle výhled v noci... pak když jsme dojedli a dochodili, tak sme dlouho kecali na bytě v duchu všeho možného, taoismu pro pokročilé a taky tak nějak přirozenou konverzací došlo k tomu, že jsem seděl u psychologa (jak jsem psal, má vystudovanou psychologii). Ani jsem nevěděl, že jsem to potřeboval. Pěkně do hloubky jsme mě probrali a byl to dost zajímavý. Byl jsem dost zajímavý.
Poslední večer v San Franciscu jsem utl, když zbývali 3 hodiny do budíčku.
Pak už hurá do Loma Lindy - města patřící do tzv. Modré zóny - místa kde lidé žijí průměrně o deset let více než jinde. Na světě jsou tři takovýhle místa - Sardinie, Okinawa a to kde teď jsem - Loma Linda u Los Angeles. Ani jsem nevěděl, že jedu do "modré zóny". Nevěděl jsem toho spoustu.