Fáze zřeknutí se
Nejdřív si ale uvědomte, že jsme se u každé fáze zdrželi tak na 10 minut, během kterých to Jon vysvětloval do hloubky – to já moc dělat nebudu, stejně tak jako z toho z velké části vynechám návaznost na víru. Sami tedy používejte mozek, aby se nestalo, že to pro vás budou jen prázdné řádky. Nejdřív to stručně shrnu a věřím, že k hlubšímu pochopení vám pomůže příklad na konci.
Začalo to fází nultou – Fází řeknutí se představy: „Nejsem zase tak špatný“. Tahle představa o sobě vás zdržuje od toho být lepším. Zřekněte se jí a a chtějte víc.
Fáze 1. – Fáze romance – zřekněte se toho, že všechno bude jednoduché a bez práce a pokračujte dál. Tahle fáze vás může snadno zastavit na začátku, když si uvědomíte, že cesta k naplánovanému cíli nebude žádý románek.
Fáze 2. – Zřekněte se vlastní pravdy – Někdy musíte uznat, že nemáte pravdu, abyste se mohli posunout dál.
Fáze 3. – Zřekněte se potlesku. – Když se dostanete do této fáze, už jste dost dobří na to, abyste sklízeli obdiv. Abyste se ale dostali dál, zřekněte se touhy po potlesku, dělejte věci pro jejich hlubší hodnotu, ne pro potěšení vašeho ega. Je snadné zůstat v této fázi celý život a nedostat se dál.
Fáze 3-4 – Zřekněte se falešného plánu. Fáze 3-4 je krize (tzv. Dark Night of The Soul) – to co děláte vám najednou nedává smysl. Může vám to dojít třeba tak, že se vám stane nehoda, vy ležíte v nemocnici a uvědomíte si opravdové hodnoty. To co jste do teď dělali byla honba za chlácholením ega. Řešení krize je buďto vrácení se do fáze 3 a dál si nechat konejšivě tleskat (s pocitem nenaplnění) a nebo pochopit, že věci mají hlubší účel. A tak se vzdáte svého falešného plánu a přijmete plán boží a přestoupíte k další výzvě .
Fáze 4 – Vzdejte se negativních myšelenek a přijměte zodpovědnost. Přestaňte pochybovat, přestaňte vinit okolí za věci co se vám dějí a za chyby, které jste udělali.
Fáze 5 – Zřekněte se strachu z toho, co si o vás budou ostatní myslet. Následujte váš boží účel (to co cítíte, že byste měli dělat).
Fáze 5-6 - Dark night of the soul 2 – krize jako 3-4
Fáze 6 – Life of Love – život lásky. Zřekněte se „zaměření na ostatní“ – přestaňte dělat všechno jen pro ostatní a pro okolní svět a vzpomeňte si na to, že jste tady i vy sami a vaši nejbližší, kteří si zaslouží vaši pozornost.
Tolik stručně.
Pužiju příklad kulturisty, abych pomohl k hlubšímu pochopení a ukázal možnost převést si to na cokoliv jinýho.
Když se ve fázi 0 zřekneš představy „nejsem zase tak špatný“, začneš od sebe chtít víc a dozvíš se ... třeba o možnosti kulturistiky – možnosti být silnější, lepší. Zapálíš se pro to a začneš cvičit.
Ve fázi 1 ti začne docházet, že ti nevyrostli svaly po prvních třech trénincích. Buďto to vzdáš nebo se zřekneš představy romance – dojde ti, že je potřeba pravidelně cvičit a dřít, aby jsi dosáhl vysněných výsledků, a tak začneš vytrvale trénovat.
Ve fázi 2 už začínáš mít svaly, začínáš vypadat líp, cítit se líp, ale pak potkáš člověka, trenéra, který ti řekne – tohle děláš špatně. Změň to. A tak se zřekneš vlastní pravdy – představy o tom, že jsi to do teď dělal správně, a to ti umožní posunout se do fáze 3 – fáze úspěchu.
Vypadáš sexy, zrovna je léto a holky u bazénu po tobě slintají, možná vyhráváš světové soutěže. Povedlo se. Už učíš lidi, který jsou ve fázi 2 a níž, cítíš se naplněný. Pak si ale na tréninku utrneš sval, protože tvoje ego chtělo víc. Přijde krize, fáze 3-4, Dark Night of the Soul.
V noci před spaním, paralizovaný zraněním, přemýšlíš, jestli ti to za to stálo. Podle toho co vymyslíš se buďto vrátíš zpátky do fáze 3 (či níž), necháš si dál tleskat, ale ve skrytu duše budeš cítit, že to není to pravé, co bys měl dělat, a nebo ti během této krize dojde, že, účelem cvičení je být zdravý a cítit se dobře, a ne oslňovat holky u bazénu nebo vyhrávat vrcholové soutěže. Přestaneš si nakládat enormní várky závaží, přestaneš běhat do padnutí, místo toho nasadíš režim, který je nejlepší pro zdraví tvého těla. Pro vrcholové sportovce to musí být těžký krok a věřím že mnohdy jim ho ego nedovolí. S věkem jsou potom v depresi, že už nejsou tak dobří, jako bývali. Když jím ale dojde, že není důležitý egu něco dokazovat, můžou se posunout dál.
Ve fázi 4 možná ztratíš svaly – jestli jsi vypadal jako gorila, za to se cítíš líp, žiješ vyváženější život, cvičíš pro udržení kondice, běháš pro radost z pohybu atd. Ze začátku ale pochybuješ ale o tom, jestil děláš správně, protože můžeš ztrácet popularitu, holky u bazéna se už neotáčí tak často a pro ostatní to může vypadat, jako že ses vzdal. Jakmile se ale odprostíš od pochyb, zda-li jsi udělal správné rozhodnutí, dostaneš se do fáze 5.
V této fázi se přestaneš starat o to, co si o tobě ostatní myslí – obzvlášť lidi z nižších fází, kteří třeba ještě honí ego. V jejich očích si ztratil svaly, stratil svoji slávu. Ty ale víš, že to není ten důvod, proč bys měl cvičit, a tak si dál jedeš svoje a nesmírně tě to naplňuje stejně tak jako tě naplňuje pomáhat ostatním žít zdravý život. Díky cvičení máš lepší zdraví, více energie, máš i určitou „slávu“, ale kvůli ní to neděláš. A pak přijde krize 5-6, Dark Night of the Soul 2.
Něco se stane tvému dítěti, ženě, někomu, a tak si začneš říkat, jestli to, co děláš, má vlastně smysl. Může ti dojít, že přes všechen ten trénink, starost o tvé zdraví a o zdraví ostatních, zapoměl jsi na to, že máš kolem sebe rodinu nebo v případě, že jsi např. byznysmen který žije prací, že máš sebe - své zdraví (fyzické, duševní, atd...) o který se musíš starat. A tak pokud se dostaneš do fáze 6, zřekneš se „zaměření na ostatní“ a dojdou ti hodnoty, na který jsi zapomínal.
Co je potom nevím. Asi cíl.
Příběh kulturisty, myslím si, je slabý odvar toho, jak se dají fáze použít.
Osobně jsem si během pár dní už několikrát stihl uvědomit, že v životě jsou mnohé problémy, které mě brzdí od dosažení cíle. Teď ale vím, čeho se musím zřeknout, abych mohl jít dál.
Když je žák připravený, učitel se vždycky oběví. Tohle rčení je možná důvod toho, proč mám po každé důležité přednášce pocit, že to byla ta nejdůležitější přednáška v životě. Až jsem si z toho večer při pokusech usnout říkal, co se to děje?
Začalo to fází nultou – Fází řeknutí se představy: „Nejsem zase tak špatný“. Tahle představa o sobě vás zdržuje od toho být lepším. Zřekněte se jí a a chtějte víc.
Fáze 1. – Fáze romance – zřekněte se toho, že všechno bude jednoduché a bez práce a pokračujte dál. Tahle fáze vás může snadno zastavit na začátku, když si uvědomíte, že cesta k naplánovanému cíli nebude žádý románek.
Fáze 2. – Zřekněte se vlastní pravdy – Někdy musíte uznat, že nemáte pravdu, abyste se mohli posunout dál.
Fáze 3. – Zřekněte se potlesku. – Když se dostanete do této fáze, už jste dost dobří na to, abyste sklízeli obdiv. Abyste se ale dostali dál, zřekněte se touhy po potlesku, dělejte věci pro jejich hlubší hodnotu, ne pro potěšení vašeho ega. Je snadné zůstat v této fázi celý život a nedostat se dál.
Fáze 3-4 – Zřekněte se falešného plánu. Fáze 3-4 je krize (tzv. Dark Night of The Soul) – to co děláte vám najednou nedává smysl. Může vám to dojít třeba tak, že se vám stane nehoda, vy ležíte v nemocnici a uvědomíte si opravdové hodnoty. To co jste do teď dělali byla honba za chlácholením ega. Řešení krize je buďto vrácení se do fáze 3 a dál si nechat konejšivě tleskat (s pocitem nenaplnění) a nebo pochopit, že věci mají hlubší účel. A tak se vzdáte svého falešného plánu a přijmete plán boží a přestoupíte k další výzvě .
Fáze 4 – Vzdejte se negativních myšelenek a přijměte zodpovědnost. Přestaňte pochybovat, přestaňte vinit okolí za věci co se vám dějí a za chyby, které jste udělali.
Fáze 5 – Zřekněte se strachu z toho, co si o vás budou ostatní myslet. Následujte váš boží účel (to co cítíte, že byste měli dělat).
Fáze 5-6 - Dark night of the soul 2 – krize jako 3-4
Fáze 6 – Life of Love – život lásky. Zřekněte se „zaměření na ostatní“ – přestaňte dělat všechno jen pro ostatní a pro okolní svět a vzpomeňte si na to, že jste tady i vy sami a vaši nejbližší, kteří si zaslouží vaši pozornost.
Tolik stručně.
Pužiju příklad kulturisty, abych pomohl k hlubšímu pochopení a ukázal možnost převést si to na cokoliv jinýho.
Když se ve fázi 0 zřekneš představy „nejsem zase tak špatný“, začneš od sebe chtít víc a dozvíš se ... třeba o možnosti kulturistiky – možnosti být silnější, lepší. Zapálíš se pro to a začneš cvičit.
Ve fázi 1 ti začne docházet, že ti nevyrostli svaly po prvních třech trénincích. Buďto to vzdáš nebo se zřekneš představy romance – dojde ti, že je potřeba pravidelně cvičit a dřít, aby jsi dosáhl vysněných výsledků, a tak začneš vytrvale trénovat.
Ve fázi 2 už začínáš mít svaly, začínáš vypadat líp, cítit se líp, ale pak potkáš člověka, trenéra, který ti řekne – tohle děláš špatně. Změň to. A tak se zřekneš vlastní pravdy – představy o tom, že jsi to do teď dělal správně, a to ti umožní posunout se do fáze 3 – fáze úspěchu.
Vypadáš sexy, zrovna je léto a holky u bazénu po tobě slintají, možná vyhráváš světové soutěže. Povedlo se. Už učíš lidi, který jsou ve fázi 2 a níž, cítíš se naplněný. Pak si ale na tréninku utrneš sval, protože tvoje ego chtělo víc. Přijde krize, fáze 3-4, Dark Night of the Soul.
V noci před spaním, paralizovaný zraněním, přemýšlíš, jestli ti to za to stálo. Podle toho co vymyslíš se buďto vrátíš zpátky do fáze 3 (či níž), necháš si dál tleskat, ale ve skrytu duše budeš cítit, že to není to pravé, co bys měl dělat, a nebo ti během této krize dojde, že, účelem cvičení je být zdravý a cítit se dobře, a ne oslňovat holky u bazénu nebo vyhrávat vrcholové soutěže. Přestaneš si nakládat enormní várky závaží, přestaneš běhat do padnutí, místo toho nasadíš režim, který je nejlepší pro zdraví tvého těla. Pro vrcholové sportovce to musí být těžký krok a věřím že mnohdy jim ho ego nedovolí. S věkem jsou potom v depresi, že už nejsou tak dobří, jako bývali. Když jím ale dojde, že není důležitý egu něco dokazovat, můžou se posunout dál.
Ve fázi 4 možná ztratíš svaly – jestli jsi vypadal jako gorila, za to se cítíš líp, žiješ vyváženější život, cvičíš pro udržení kondice, běháš pro radost z pohybu atd. Ze začátku ale pochybuješ ale o tom, jestil děláš správně, protože můžeš ztrácet popularitu, holky u bazéna se už neotáčí tak často a pro ostatní to může vypadat, jako že ses vzdal. Jakmile se ale odprostíš od pochyb, zda-li jsi udělal správné rozhodnutí, dostaneš se do fáze 5.
V této fázi se přestaneš starat o to, co si o tobě ostatní myslí – obzvlášť lidi z nižších fází, kteří třeba ještě honí ego. V jejich očích si ztratil svaly, stratil svoji slávu. Ty ale víš, že to není ten důvod, proč bys měl cvičit, a tak si dál jedeš svoje a nesmírně tě to naplňuje stejně tak jako tě naplňuje pomáhat ostatním žít zdravý život. Díky cvičení máš lepší zdraví, více energie, máš i určitou „slávu“, ale kvůli ní to neděláš. A pak přijde krize 5-6, Dark Night of the Soul 2.
Něco se stane tvému dítěti, ženě, někomu, a tak si začneš říkat, jestli to, co děláš, má vlastně smysl. Může ti dojít, že přes všechen ten trénink, starost o tvé zdraví a o zdraví ostatních, zapoměl jsi na to, že máš kolem sebe rodinu nebo v případě, že jsi např. byznysmen který žije prací, že máš sebe - své zdraví (fyzické, duševní, atd...) o který se musíš starat. A tak pokud se dostaneš do fáze 6, zřekneš se „zaměření na ostatní“ a dojdou ti hodnoty, na který jsi zapomínal.
Co je potom nevím. Asi cíl.
Příběh kulturisty, myslím si, je slabý odvar toho, jak se dají fáze použít.
Osobně jsem si během pár dní už několikrát stihl uvědomit, že v životě jsou mnohé problémy, které mě brzdí od dosažení cíle. Teď ale vím, čeho se musím zřeknout, abych mohl jít dál.
Když je žák připravený, učitel se vždycky oběví. Tohle rčení je možná důvod toho, proč mám po každé důležité přednášce pocit, že to byla ta nejdůležitější přednáška v životě. Až jsem si z toho večer při pokusech usnout říkal, co se to děje?