Pohádky je konec
Shruba v 10 dni tohodle blogu jsem si
začal uvědomovat, že psaní je extrémě časově náročné a že dřív nebo později
toho stejně budu muset nechat, vzhledem k tomu, co mě čeká. Dal jsem si
ale cíl, že by to chtělo napsat alespoň 20 dní.
Teď doufám, že jste se podívali na zmiňovaný Matrix (určitě to každej udělal...), jinak bude o to těžší mě pochopit.
Když jsem ten film nedávno viděl, přišlo mi, že ho tvořil genius – dá se použít jako krásné přirovnání pro to, jak funguje naše mysl.
V Matrixu se narodíte a myslíte si, že žijete ve skutečným světě. Pak ale jednoho dne přijde někdo, kdo vám řekne, že celý svět je jen uměle vytvořená realita, díky který si neuvědomujete skutečnost - v případě matrixu to, že lidé jsou zotročeni strojemi, napojeni na na přístroje, sloužící jako zdroj elektřiny. Stroje jim při tom promítají virtuální svět, aby v klidu leželi a nedělali bordel.
V případě reálného života se na to dá napasovat ledasco, třeba zvyky, které vám vytvořil někdo jiný – což je většina zvyků, do té doby, než s tím vědomě začneme něco dělat. Abych začal pomalu bourat bariéry, tak použiju tenhle příklad:
Před pár dny, když jsme spali v San Diegu u známých Trího, bylo tam s námi i jejich 4leté dítě - DžouDžou. Tenhle malej kluk mě fascinoval od první chvíle, kdy jsme ho potkali v restauraci. Mluvil plynule řečí, které nikdo nerozuměl a v jednu chvíli se otočil, ukázal na ty šestiúhelníky na zdi na pozadí fotky a řekl: "Hexagon."
Moc jsme to nepochopili.
Další den, když DžouDžou snídal, dostal jídlo a sklenici mléka. Jídlo snědl, ale mlíko mu nelezlo. Táta mu řekl, ať to mlíko vypije! DžouDžou řekl, že ho nechce. Táta rázně řekl, že ho vypije, protože mlíko je zdravý! DžouDžou na to odpověděl větou na úrovni hexagonu. Řekl - "Proč mi ubližuješ? (why do you hurt me?)".
To jsem zase jen koukal, co se to děje. Obzvlášť když vím, že pít míko je jeden z největších nesmyslů, který nás naučili rodiče, školka, školní jídelna, reklamy, a časopis blesk. Proč tomu tak je. o tom se rozepíšu až v sekci o jídle (nedočkavci můžou začít googlit názory na mléčné produkty - to co se tak jako tak dočtete se dočíst máte - pozitivní i negativní názory).
Každopádně, byl jsem svědkem programování DžouDžoua. Táta ho donutil vypít mlíko a já si jsem jistý, že až ho takhle donutí ještě několikrát, DžouDžou se ho naučí pít. A lidem okolo bude říkat, že ho pije proto, protože je zdravý. A až bude mít malýho DžouDžoua, bude ho nutit pít mlíko, protože je zdravý. Není. To ale většina lidí ještě neví a tak si řeknou: Jo...no a co? Mlíko je přece zdravý, dobře udělal táta, že donutil. Pokud si tohle někdo řekne, tak bych mu doporučil držet se tohodle blogu.
Věřím ale, že už jsou zde i takoví, kteří se zamyslí nad tím co píšu a některým třeba i dojde, co tím chtěl básník říct. A to je dobrý začátek. A ti co už si názor na mlíko překopali si společně se mnou zakroutily hlavou.
My jíme vepřový a hovězí a považujeme to za normální. Kdybychom se narodili v Indii, považovali bychom za normální to, že kráva je svatá. Kdybychom byli muslimové, vepřový bychom do pusy nestrčili, protože...tfuj, je nečistý. Byli jsme ale vychováni tak jak jsme byli vychováni.
No...
A takovýchhle "programů" máme v hlavě plno.
I proto je dobré do jakékoliv míry vycestovat – vyvede vás to z vašeho matrixu – představě o tom, že váš svět/stát/město/vesnice je středem vesmíru. Uvidíte, že život může vypadat úplně jinak, že zvyky co považujete za samozřejmé, jinde třeba považují za totální hovadinu. Nakřápne to prkna bedny, ve který je zabedněná vaše hlava.
Asi se toho dá dosáhnout i jinými způsoby – řekl bych že vesměs tím, že děláte něco jinak, než většina, čtete, přemýšlíte a zvažujete.
Přijde mi docela důležitý si to uvědomit: ať už je to cokoliv, v čem jste vyrůstali, jak můžete vědět, že je to správně? Jak říká můj oblíbený mentor – Question...question everything. (něco jako: zvažuj, zkoumej, pochybuj...pochybuj o všem). Věz, že nic nevíš.
V Matrixu – když Neovi ukázali pravdu, tak křičel – Ne! Ne! To není pravda! ... nechtěl to přijmout a pak se poblil. A pak mu Morpheus řekl něco jako: „Musím se ti omluvit, máme pravidlo – neukazovat pravdu lidem, kteří dosáhnou určitého věku. Nejsou ochotní ji příjmout“ – I to je tak krásně podle skutečnosti. Čím déle člověk žije ve své představě o světě, tím míň mu přijde pravděpodobné, že může vypadat i jinak. Svět je tak subjektivní. A svět někoho je tak malý, že si myslí, že už ho viděl celý...
Nevím kolik lidí chápe, co jsem napsal výš. Mě to smysl dává, ale každý jsme někde jinde.
No...
Tolik moudra na dočasném konci tohodle blogu. Pokud vám přijde divný, že takhle píšu ... zkuste si žít tři týdny v Loma Lindě. Tady se nedá dělat nic jinýho, než se uzdravoat, sílit, zdokonalovat a moudřet. A modlit.
Začátkem listopadu se chystám opustit tohle místo a vyrazit směr Florida. Budu mít 50 dní na to, abych se tam dostal. Chci si u toho překopat hodnoty, protože poprvé v životě poblíž nebude nikdo kromě mě, kdo by mi kecal do toho, kdo mám být.
Teď už vám jen můžu doporučit, přečíst si Závěr.
Teď doufám, že jste se podívali na zmiňovaný Matrix (určitě to každej udělal...), jinak bude o to těžší mě pochopit.
Když jsem ten film nedávno viděl, přišlo mi, že ho tvořil genius – dá se použít jako krásné přirovnání pro to, jak funguje naše mysl.
V Matrixu se narodíte a myslíte si, že žijete ve skutečným světě. Pak ale jednoho dne přijde někdo, kdo vám řekne, že celý svět je jen uměle vytvořená realita, díky který si neuvědomujete skutečnost - v případě matrixu to, že lidé jsou zotročeni strojemi, napojeni na na přístroje, sloužící jako zdroj elektřiny. Stroje jim při tom promítají virtuální svět, aby v klidu leželi a nedělali bordel.
V případě reálného života se na to dá napasovat ledasco, třeba zvyky, které vám vytvořil někdo jiný – což je většina zvyků, do té doby, než s tím vědomě začneme něco dělat. Abych začal pomalu bourat bariéry, tak použiju tenhle příklad:
Před pár dny, když jsme spali v San Diegu u známých Trího, bylo tam s námi i jejich 4leté dítě - DžouDžou. Tenhle malej kluk mě fascinoval od první chvíle, kdy jsme ho potkali v restauraci. Mluvil plynule řečí, které nikdo nerozuměl a v jednu chvíli se otočil, ukázal na ty šestiúhelníky na zdi na pozadí fotky a řekl: "Hexagon."
Moc jsme to nepochopili.
Další den, když DžouDžou snídal, dostal jídlo a sklenici mléka. Jídlo snědl, ale mlíko mu nelezlo. Táta mu řekl, ať to mlíko vypije! DžouDžou řekl, že ho nechce. Táta rázně řekl, že ho vypije, protože mlíko je zdravý! DžouDžou na to odpověděl větou na úrovni hexagonu. Řekl - "Proč mi ubližuješ? (why do you hurt me?)".
To jsem zase jen koukal, co se to děje. Obzvlášť když vím, že pít míko je jeden z největších nesmyslů, který nás naučili rodiče, školka, školní jídelna, reklamy, a časopis blesk. Proč tomu tak je. o tom se rozepíšu až v sekci o jídle (nedočkavci můžou začít googlit názory na mléčné produkty - to co se tak jako tak dočtete se dočíst máte - pozitivní i negativní názory).
Každopádně, byl jsem svědkem programování DžouDžoua. Táta ho donutil vypít mlíko a já si jsem jistý, že až ho takhle donutí ještě několikrát, DžouDžou se ho naučí pít. A lidem okolo bude říkat, že ho pije proto, protože je zdravý. A až bude mít malýho DžouDžoua, bude ho nutit pít mlíko, protože je zdravý. Není. To ale většina lidí ještě neví a tak si řeknou: Jo...no a co? Mlíko je přece zdravý, dobře udělal táta, že donutil. Pokud si tohle někdo řekne, tak bych mu doporučil držet se tohodle blogu.
Věřím ale, že už jsou zde i takoví, kteří se zamyslí nad tím co píšu a některým třeba i dojde, co tím chtěl básník říct. A to je dobrý začátek. A ti co už si názor na mlíko překopali si společně se mnou zakroutily hlavou.
My jíme vepřový a hovězí a považujeme to za normální. Kdybychom se narodili v Indii, považovali bychom za normální to, že kráva je svatá. Kdybychom byli muslimové, vepřový bychom do pusy nestrčili, protože...tfuj, je nečistý. Byli jsme ale vychováni tak jak jsme byli vychováni.
No...
A takovýchhle "programů" máme v hlavě plno.
I proto je dobré do jakékoliv míry vycestovat – vyvede vás to z vašeho matrixu – představě o tom, že váš svět/stát/město/vesnice je středem vesmíru. Uvidíte, že život může vypadat úplně jinak, že zvyky co považujete za samozřejmé, jinde třeba považují za totální hovadinu. Nakřápne to prkna bedny, ve který je zabedněná vaše hlava.
Asi se toho dá dosáhnout i jinými způsoby – řekl bych že vesměs tím, že děláte něco jinak, než většina, čtete, přemýšlíte a zvažujete.
Přijde mi docela důležitý si to uvědomit: ať už je to cokoliv, v čem jste vyrůstali, jak můžete vědět, že je to správně? Jak říká můj oblíbený mentor – Question...question everything. (něco jako: zvažuj, zkoumej, pochybuj...pochybuj o všem). Věz, že nic nevíš.
V Matrixu – když Neovi ukázali pravdu, tak křičel – Ne! Ne! To není pravda! ... nechtěl to přijmout a pak se poblil. A pak mu Morpheus řekl něco jako: „Musím se ti omluvit, máme pravidlo – neukazovat pravdu lidem, kteří dosáhnou určitého věku. Nejsou ochotní ji příjmout“ – I to je tak krásně podle skutečnosti. Čím déle člověk žije ve své představě o světě, tím míň mu přijde pravděpodobné, že může vypadat i jinak. Svět je tak subjektivní. A svět někoho je tak malý, že si myslí, že už ho viděl celý...
Nevím kolik lidí chápe, co jsem napsal výš. Mě to smysl dává, ale každý jsme někde jinde.
No...
Tolik moudra na dočasném konci tohodle blogu. Pokud vám přijde divný, že takhle píšu ... zkuste si žít tři týdny v Loma Lindě. Tady se nedá dělat nic jinýho, než se uzdravoat, sílit, zdokonalovat a moudřet. A modlit.
Začátkem listopadu se chystám opustit tohle místo a vyrazit směr Florida. Budu mít 50 dní na to, abych se tam dostal. Chci si u toho překopat hodnoty, protože poprvé v životě poblíž nebude nikdo kromě mě, kdo by mi kecal do toho, kdo mám být.
Teď už vám jen můžu doporučit, přečíst si Závěr.